“Slib, který jsem dala...”

Jednoho dne jsem se ocitla uprostřed neznámé cesty.

„Píše mi Drahuška,“

reagovala jsem vyděšeně. Jelikož mi e-mail přešel z její adresy.

„Ale jak mi muže psát? Vždyť už je 20 dní …,“

otevřela jsem a četla …

Ahoj Pavlínka, zdravím ťa a dúfam, že ste všetci v poriadku. V prílohe zasielam príbeh, ktorý začala písať Drahuška. Ako to vtedy bolo s ňou a jej mamou. Bohužiaľ už ho nestihla dopísať. Koniec som dopísal ja, podľa svojich vedomostí o celej tej záležitosti. Drahuška si priala, aby som ti to poslal ...

Tuto zprávu mi poslal její muž...

Otevřela jsem přílohu a začetla se do řádků. Musím přiznat, že na druhé stránce jsem již přes slzy neviděla. Dozvěděla jsem se, kdy sestra našla první střípek informace o své biologické matce. Jaké pocity zažívala? To vše popisuji ve své knize.

Co mě ale nejvíce šokovalo! Byla skutečnost, že žena, která byla příčinou odloučení matky od dcery, sestru roky psychicky i fyzicky týrala.

K poskládání všech střípků však musely matka s dcerou ujít dlouhou a mnohdy strastiplnou cestu…

Pokračování příště.

Těším se na vaše dotazy a příspěvky.

Vaše Pavla chvějících se rukou jsem držela čtyři stránky papíru, jenž vyprávěly o takovém množství bolesti a radosti zároveň, že mě to nutilo číst je stále znovu a znovu. V hlavě mi dokola zněla věta, kterou jsem před nedávnem vypustila z úst, jelikož jsem v ten okamžik jiná slova nenašla.

Ta věta zněla: "

Drahuško, celý příběh mamči a tvůj, je tak neuvěřitelný, že by si zasloužil, aby se o něm napsala kniha…”

Najednou už nešlo jen o vyřčená slova, nýbrž o slib. Slib člověku, který mi jako své poslední přání nechal zaslat řádky zachycující jeho hluboké nitro, a to až po ukončení své cesty na tomto světě. V ten okamžik jsem si řekla:

„Já to musím napsat.“

Zasedla jsem a začala.

Budu vám vyprávět příběh na základě skutečných událostí, v němž lidská zášť odloučila malou dceru od matky a ženu od milovaného muže.

Odpověď na všechny otázky naleznete v mé knize

RODODENDRON - Za horizontem osudu...